Plošné sálavé systémy

Princip sálavého vytápění

U obvyklého vytápění je topným tělesem ohříván vzduch, který stoupá ke stropu a částečně ochlazený se vrací zpět k podlaze. V místnosti vzniká charakteristické proudění vzduchu a poměrně velký rozdíl teplot vzduchu pod stropem a u podlahy. Z hlediska poměru předávaného tepla je u tohoto systému sálavá složka minimální. U sálavého vytápění je poměr obrácený – tepelný tok ohřívá vzduch (volně jím prochází) a k šíření tepla dochází především sáláním. Teplo se po dopadu na předměty (stěny, podlaha, nábytek) částečně odrazí, ale jeho větší část je pohlcována předměty, na které dopadá. Sálavá energie takto přímo ohřívá předměty, stěny i lidi v místnosti.

Intenzitu sálání ovlivňuje především povrchová teplota – čím je vyšší, tím menší poměr tepla je odveden takzvanou „konvekcí,“ čili prouděním do prostoru. Proudící vzduch nestačí plochu ochlazovat a zvyšuje se sálavá složka. Vliv na podíl sálavé složky má zejména poloha topného tělesa. Sálavá plocha, umístěná ve vodorovné poloze pod stropem, předá většinu energie sáláním, protože vzduch nemůže cirkulovat. Při umístění stejné plochy do svislé polohy však významně vzroste podíl konvekce – vzduch ohřívaný od povrchu topidla začne stoupat a vzniká přirozená cirkulace.

Výhody sálavých systémů

Zřejmě nejvýznamnější výhodou sálavých systémů je vytvoření homogenního tepelného pole v interiéru s výborným horizontálním a vertikálním teplotním průběhem. To je základním předpokladem úspory energie. Plošné sálavé systémy jsou velmi flexibilní ve vztahu k prostorovému a časovému regulování tepelného výkonu a umožňují téměř individuální dodávku tepla do zvoleného prostoru.

Další velmi zajímavé výhody plošných sálavých systémů jsou:

  • rovnoměrný teplotní profil v ustáleném provozním stavu – optimální tepelná pohoda,
  • rovnoměrné rozložení teplotních vrstev až do přibližně 2 až 3 m,
  • nízké teploty topné vody,
  • nižší náklady na energii, nižší ztráty prostupem střechou a stěnami,
  • minimalizace vzniku průvanu/víření vzduchu – nízká prašnost,
  • minimální náklady na provoz a údržbu.

Plošné sálavé systémy mají i jisté nevýhody, které je třeba zmínit:
částečné snížení výkonu vlivem obkladů nebo podlahy – odborným návrhem sytému lze však této situaci předejít,
vyšší náklady a technicky náročnější opravy při porušení trubek – což je možné eliminovat odbornou montáží.

Nejrozšířenějším způsobem vytápění v rodinných i bytových domech je velkoplošné sálavé vytápění, které je charakteristické umístěním topné plochy do stavebních konstrukcí, tedy do podlahy, stropu nebo stěny. Jejich povrchová teplota nesmí být vysoká. Toto kritérium plně splňují nízkoteplotní soustavy, tedy systémy s nízkou teplotou topné vody, které současně působí architektonicky čistě – jsou téměř neviditelné. Topnou látkou může být teplá voda, vzduch nebo elektrický odporový drát.

Teplovodní systémy

Teplovodní vytápění funguje díky horké vodě, která proudí v podlaze, ve stěně nebo ve stropě v trubkách z plastu, hliníku nebo mědi. Rozlišujeme suchý nebo mokrý systém a to podle způsobu montáže. Teplovodní vytápění se doporučuje zejména v kombinaci s plynovým kondenzačním kotlem nebo s využitím obnovitelných zdrojů energie jako jsou teplovodní krby, kotle na dřevo, tepelná čerpadla nebo solární kolektory.

Jednou z největších výhod teplovodních systémů vytápění je možnost ušetřit 20 až 30 % běžných provozních nákladů na energii v porovnání s využíváním běžných radiátorů. Plošné teplovodní vytápění dokáže rovnoměrně ohřívat podlahou, stěnou nebo stropem celý byt, dům nebo jiný objekt. Je vhodný i do objektů s větší plochou – administrativních budov, hotelů, obchodních center, průmyslových objektů. Další výhodou je, že můžete plynule měnit výkon a intenzitu vytápění. Na druhé straně však představuje vyšší vstupní náklady a složitější instalaci.

Elektrické systémy

Elektrické sálavé vytápění nejčastěji využívá topné rohože. Výhodou tohoto systému je nízká skladba podlahy a relativně nízké investiční náklady ve srovnání s teplovodním. Nevýhodou jsou však provozní náklady, proto se tento typ vytápění často používá u menších ploch jako doplňkové vytápění – v koupelnách, případně u kuchyňské linky, pro zvýšení teploty podlahy během přechodného období. Oblíbené je také při vytápění chat nebo staveb s omezeným provozem. Nevýhodou může být jejich použití v oblastech s častějšími výpadky elektrické energie, kdy tento typ vytápění nefunguje vůbec nebo pouze částečně a neposkytuje tak dostatečnou tepelnou pohodu.

 

OSTATNÍ ČLÁNKY

Tato stránka používá cookies. Prohledáváním webových stránek Gabotherm souhlasíte s používáním cookies. Více informací o tom, jak používáme cookies najdete zde .